Třicátník, který chodí do práce a stále bydlí u rodičů – čím dál častější jev, který je označován jako mama hotel. Někdy dobrovolný, někdy ne tak docela. Jistě, komu by se nelíbilo, že nám maminka vaří, pere a uklízí? Ale nikomu se určitě nelíbí druhá stránka mince – téměř nulové soukromí, téměř žádné známosti a věty „dokud bydlíš pod naší střechou“.
V dnešní době je velice těžké se osamostatnit, často kvůli peněžním prostředkům, kterých mladí lidé nemají zrovna dost. Rostou totiž sice výplaty, ale spolu s tím i ceny – nejen ceny potravin, hygienických potřeb a oblečení, ale i ceny realit. Je to normální jev. Ale po určité době, která činí přibližně čtyři roky, nastane finanční krize. Pokud máte našetřeno, dá se toho chytře využít – můžete si koupit nemovitost a konečně bydlet samostatně.
Někdy však finance nejsou pravým důvodem, proč děti stále bydlí s rodiči. Někdy za to můžou rodiče. Častěji tedy matky, které své dítě vychovávaly samotné a přehnaně se na něj upnuly. Tolik se o něj staraly a teď by je nechalo osamocené? To v žádném případě! Jejich dospělé ratolesti tak často čelí citovému vydírání, které v nich vyvolává pocity viny. Říkají si, že časem se odstěhují, ale teď ještě ne. S každým dalším pokusem o osamostatnění, který nevyjde, se však rodiče utvrzují v tom, že dítě stejně neodejde a navíc se potvrzuje účinnost jejich metod v udržení si dítěte.
Neděje se tak proto, že by rodiče svým dětem snad nepřáli samostatný, šťastný a plnohodnotný život.
Spíše si neumí představit ten svůj po tom, co děti odejdou. Syndrom prázdného hnízda Vám určitě něco říká. Lépe jsou na tom rodiče, kteří měly celý život nějaký koníček, nebo kteří mají plány do budoucna, které lze uskutečnit a vyplnit tak volný čas. Ti, kteří nic takového nemají, pak často nevědí, co dál. Je dobré pomoci jim v hledání koníčků a pomoci, aby se necítili sami (domácí zvířátko ne vždy pomůže, často potřebují lidskou přítomnost, socializaci), ale ne na úkor Vašeho života.